Uběhl další týden a já píši jak jsem slíbila. Nebojte, nezapomenu psát jak se Johance daří, dokud se nedostane do dobrých rukou. A i potom bych ji někdy ráda viděla nebo alespoň o ní měla nějaké zprávy. Jsem ráda, že i vy na ni pořád myslíte a to i po měsíci od jejího nalezení!
Johanku jsem navštívila včera v úterý na veterinární klinice Heřmanův Městec. Zrovna přišla z malé „čůrací“ procházky – moc se jí prý do té zimy nechce a sníh se jí také nelíbí.

Při venčení nemusí mít na krku límec, ale o to víc ji musíme hlídat, aby si nekousala kovový fixátor. Je taky strašně šťastná, když se může podrbat za ušima a olízat se.
Přivezla jsem jí malý pamlsek a hned se do něj pustila. je strašně „žravá“ a paní doktorka říkala, že je jak bezedná.
Jako správný pacient neposlouchá doktory – takže když se jí řekne, že má mít absolutní „klid na lůžku“ tak lítá jako pometlo po celé veterině :)
Taky má moc ráda drbání na krku a pod krkem. Co tedy říci – Johance se daří moc dobře – ještě tu honou paničku a bude jí hej!

a ješte video: